ECAV Ružomberok

Úvod k vlastnému prekladu, 1987

Lutherův katechismus narozdíl od heidelberského či bratrského není vyznavačským, případně apologetickým spisem; jeho funkce je jednoznačně pedagogická anebo raději vyučující.

Při svých vizitačních cestách Luther s úlekem shledal, jak žalostně nízká je duchovní úroveň řadových členu církve, zejména ve vesnických farnostech. "Tito lidé si sice říkají křesťané, jsou pokřtěni a přijímají svátosti, ale neumějí ani Otčenáš ani Věřím v Boha ani Desatero - jsou jako ta boží hovádka." Vinu za to dává jejich farářům (a samozřejmě také biskupům a ještě vyšším hierarchům, kteří jsou buď nezpůsobilí nebo pohodlní, vůbec si nedají práci s vyučováním svěřených oveček. Příčinou je však také to, že nemají k vyučování vhodné pomůcky.

Proto se Luther rozhodl, že takovou pomůcku sám zařídí. Roku 1529 ji začal psát, stručný, prostý, všem srozumitelný přehled křesťanského učení. Byl to jeho tak zvaný velký katechismus. Avšak Luther si brzo uvědomil, že pro začátek je třeba příručky ještě jednodušší, doslova elementární, především se zřetelem na mládež a na děti. Poodložil proto započatou práci a v rychlosti sestavil krátký výklad Desatera, vyznání víry, modlitby Páně a svátostí v úsporné podobě několika málo otázek a odpovědí. Původně jej vydal na volných listech letákového typu, teprve dodatečně je spojil do útlé knížky, tak řečeného katechismu.

Příručka byla určena farářům, ale také otcům rodin, měli podle ní členy své domácnosti, děti, mládež i čeleď, každodenně poučovat a zkoušet. Luther proto v předmluvě připojuje několik rad, aby vyučující o své újmě žádné slovo neměnil a neuváděl tím své svěřence ve zmatek a aby je vedl k hlubším úvahám teprve potom, až budou toto všecko dokonale znát a všemu rozumět; dalším stupněm pak bude velký katechismus. Pedagogický ohled sledoval Luther také v tom,že neměnil tradiční text předloh (Desatero dělí po katolickém, byť poněkud přizpůsobeném vzoru, v modlitbě Páně vynechává závěřečnou doxologii; mluví o svátosti oltární). Dost na tom, že došlo ke změně v nejpodstatnější věci, církevní zákony a církevní dogmata musely ustoupit evangeliu - v podružných věcech mohou lidé zústat při tom, nač jsou navyklí. Možná že z tohoto hlediska lze nově chápat i Lutherův konzervatismus v liturgii, bohoslužebném pořadu, chrámové výzdobě atd. Ale v této chvíli se do bohosloveckých úvah nemůžeme pouštět.

Oba Lutherovy katechismy byly 1580 přijaty do Knihy svornosti a tím nabyly symbolické závaznosti. Menší katechismus svou popularitou daleko předstihl samotnou augsburskou konfesi. V různých edicích jsou k němu připojovány různé přídavky (např. návod pro zpověď, prostonárodní malá agenda pro křest a oddavky; příklady modliteb, "domovní tabule", tj. vybrané biblické verše pro jednotlivé společenské skupiny, aby podle nich vedly bohulibý život, atp). K vlastnímu katechismu nepatří, proto je v tomto vydání pomíjíme.

Do českého jazyka byl tento katechismus přeložen už v době předbělohorské, především Eliášem Lánim, slovenským luterským superintendentem, a jeho přáteli. Zřejmě tento překlad souvisí s vyostřením luterského konfesionalismu na rozhraní 16. a 17. století, které se ze Saska přeneslo i do našich zemí, Eliáš Láni se na ném aktivně podílel. Programatický příklon k Lutherovu katechismu býval ostatně i později jedním ze symptomů sílící luterské konfesijní výlučnosti.

Předbělohorský překlad, ačkoli se v řadě míst liší od původní německé verze, se stal oficiálním textem pro luterské sbory nebo aspoň pro sbory s luterskou tradicí a byl beze změny přetiskován až do nejnovější doby.

Bedřich B. Bašus